Děkujeme všem, kteří přispěli ke stavbě Lůžkového hospice. Po založení Hospicové péče sv. Zdislavy jsme začali pečovat o umírající v domácím prostředí a brzy jsme poznali, že domácí péče nedokáže pokrýt potřeby všech rodin, a tak jsme snili o lůžkovém hospici.
Hned v roce 2010 jsme začali navštěvovat lůžkové hospice. Uzavřeli jsme smlouvu o spolupráci s Libereckým krajem. Tato smlouva stanovila postup pro zajištění projektu budoucí stavby a provozování lůžkového hospice. Spojeným úsilím zástupců Statutárního města Liberec a Libereckého kraje byl nalezen vhodný objekt pro hospic – opuštěná budova bývalého Dětského domova. Město Liberec darovalo tuto budovu i s pozemky Libereckému kraji. Vypracovali jsme projektovou dokumentaci pro rekonstrukci a přístavbu.
Od počátku pro nás bylo a dále zůstává velmi důležité uhájit si svobodu politickou, církevní a jakoukoli jinou a zůstat otevření všem, kteří nás potřebují, tedy být obecně prospěšnými. Děkujeme za to, že se ve většině případů setkáváme s pochopením a přijetím.
Usilovali jsme o projekt lůžkového hospice, který by byl financován vícezdrojově. A to jak z prostředků Libereckého kraje, které je i pro nás jednou z prioritních, tak s využitím státních dotací a v neposlední řadě za přispění soukromé sféry – firem i individuálních dárců.
V roce 2016 byl lůžkový hospic otevřen. Zhmotnily se zde spojené síly všech – od vizionářů a přenašečů hospicových myšlenek, hledačů pozemků a opuštěných budov, projektantů, přes řemeslníky až po úklidovou četu, a to vše zabaleno ochranným kabátem zástupců státní správy, úředníků a administrativních pracovníků.
Nelze neobdivovat nasazení a často i odvahu všech, kteří pomáhali – vymýšleli, budovali, dávali povolení, hlídali odbornost a dodržení všech možných pravidel, starali se o zdárný průběh, a přitom všem dokázali v sobě udržet onu pravou pohnutku, proč to dělají. Odměnou jim byla vnitřní síla a pohon, aby v náročných situacích nepropadali beznaději, když se něco nezadařilo.
Na tomto místě je potřeba říci, že bez podpory státních institucí – Libereckého kraje, Města Liberce, Jablonce nad Nisou a ostatních obcí a ostatních dárců – bychom se neobešli.
Kdybychom chtěli jmenovat všechny, byly by plné noviny. Kdo nás sledoval, ví. Kdo pomáhal, ví také. Opírali jsme se o sebe navzájem.
Děkujeme proto všem, všem bez rozdílu. Snad se nám „přese všechno“ podařilo a ještě dále bude dařit naplňovat ono známé: „HOSPIC SOBĚ“. Myslet na druhé, i když sám ještě nejsem na řadě, je v tomto případě opravdu nejcennější investicí sám do sebe…
Hospicová péče je záležitostí veskrze obecně prospěšnou. Každého z nás se umírání týká a také každý z nás může pro to, aby bylo lépe, něco udělat. Spojením všech těchto sil se naše vize po malých krůčcích proměnila v realizaci skutečných kroků směřujících ke společnému cíli – zajištění hospicové péče v našem regionu.
Hospic není jen místem profesionální zdravotní a sociální péče.
Každý dobrý den v životě umírajícího člověka považujeme za sváteční a má pro něj i pro nás nesmírnou cenu. V tomto duchu doprovázíme naše klienty i jejich rodiny. Během téměř dvou let, kdy je Hospic sv. Zdislavy „ve službě“, zažili jsme my i příchozí mnoho lidských odchodů, ale i setkání, proplakali mnoho slz smutku i radosti, dostali jsme mnoho darů a ztratili mnoho iluzí… přesto jsme vděčni za příležitost být u toho.
