Rádi bychom Vám touhle formou ze srdce poděkovali, a zároveň se podělili o naše pocity ohledně odcházení naší maminky. Nebyla to snadná cesta, za sebe bych skoro řekl, že jsem vůbec netušil, do jak hluboké vody se noříme, a protože jsme s umíráním v rodině měli minimální zkušenosti (naši prarodiče bohužel odešli v nemocnicích), měli jsme o tomhle naprosto jinou představu. Respektive jsme nevěděli naprosto nic a pokud si máme něco odnést, tak že na tohle Vás standartní vzdělávací systém (a to mám vystudovanou sociální práci) vůbec nepřipraví. Proto chceme velmi moc poděkovat Vašemu Hospici Sv. Zdislavy, protože bez Vaší podpory, a především trpělivým provedením celým tímhle procesem, bychom selhali už asi brzo po startu.
Věděli jsme jediné – že nechceme, aby maminka umírala sama v nemocnici a vůbec jsme nevěděli, co vlastně všechno obnáší ono poetické „odcházení doma v kruhu rodinném“. Každý den pro nás přinášel nové výzvy, ať už fyzické nebo psychické a jsme strašně rádi, že jsme v tom, díky Vám, nebyli sami. Ať už se jednalo o zapůjčení kompenzačních pomůcek, psychickou podporu ranním kontrolním hovorem (který držel tátu v provozním režimu) nebo o samotnou péči v podání Vašich zdravotníků a odlehčovací služby, bez Vás bychom to zvládli stěží. Celá cesta splnila svůj cíl a s maminkou jsme se mohli rozloučit tak jak jsme chtěli my, a jak chtěla ona, a přestože je tahle událost pro nás velmi smutná, jsme pyšní. Jsme pyšní na to, že jsme to s Vámi zvládli, jsme pyšní na to že nás to jako rodinu stmelilo a jako jednotlivce posunulo, jsme pyšní na to, že jsme maminku mohli při posledním vydechnutí držet za ruku, a pomohlo se nám smířit se situací která nastala, nedala se zvrátit ani vyřešit a musela se – nějak prožít. Myslím že i mamka by na nás byla pyšná a Vám by moc poděkovala.
Za všechno Vám patří velký dík a za celou rodinu Vám přejeme jenom to dobré a chceme říci, jak moc si vážíme Vaší práce.
Rodina Kondášových a Mládkových
dne 13. 11. 2024
